Taková malá revoluce

13.03.2017 20:16

Nevím, jestli jste to už zaznamenali, ale právě se nacházíme v revolučním období. Není to zatím revoluce nijak dramatická, bublá spíš pod povrchem, ale bylo by dobře si jí všimnout. Jde totiž o revoluci ve výživovém poradenství.  A strava má na život a zdraví člověka mnohem větší vliv, než si myslíme. Takže znalosti o tom, co přednostně jíst a v jakém poměrném zastoupení, jsou pro nás životně důležité. (A k tomu také naše vlastní disciplína, abychom se radami odborníků nakonec skutečně řídili. Ale to už je jiná kapitola.)

Jedna dosti známá výživová poradkyně se nedávno na svém blogu veřejně omluvila za to, že kázala některé bludy. Oficiální instituce (jako například Světová zdravotnická organizace) však prozatím svá výživová doporučení nepřehodnotily.

O co se tedy jedná? Celá dlouhá desetiletí jsme byli masírováni propagandou o škodlivosti tuků, zvláště živočišných. Přebytku tuků ve stravě a zvýšené hladině cholesterolu byla vnucena role přímo zabijácká. Tukům byl připsán hlavní podíl na epidemii obezity a tzv. civilizačních chorob, jako jsou infarkty myokardu, mozkové příhody, cukrovka, vysoký tlak, autoimunitní onemocnění a další. Dlouholeté kampaně udělaly z tuků strašáka. Začaly být v módě všelijaké diety s omezením nebo vyloučením tuků, uměle ztužené rostlinné tuky (margaríny), light potraviny s nízkým obsahem tuků. Chléb s máslem k snídani byl nahrazen miskou průmyslově vyráběných cereálií, vejce byla na indexu. Doporučovalo se pouhé jedno vejce týdně!

Co se však nestalo. Zdravotní stav populace ve vyspělých zemích se nezlepšil, naopak se povážlivě zhoršuje, navzdory statistikám o zvyšujícím se průměrném věku dožití. Množství obézních jedinců v populaci strmě stoupá - stačí se podívat mezi děti. Zatímco za našich mladých let bylo ve třídě zpravidla jedno obézní dítě, dnes jich tam je řada. Diabetes, alergie, ekzémy, rakovina, psychické potíže, pohybové problémy - výčet chorob, jejichž výskyt raketově vystoupal, jako by neměl konce.

Co se tedy přihodilo? Inu, odtučněné potraviny značně ztrácejí na své chuti, a tu bylo třeba nějak vylepšit. Nejjednodušší je samozřejmě přidat cukr. Po sladké chuti baží téměř každý; snad je to ozvěna naší dávné touhy po sladkém mlíčku od maminky. Do některých potravin nelze cukru přidat mnoho, tak se ho dá aspoň troška (všimněte si třeba složení uzenin - dextrózu v nich naleznete téměř vždy), a ta v nás přiživí naši závislost na cukru. Zbytek chuti se dožene všelijakými éčky. Zkonzumovaný cukr pak po nás "vyžaduje" další cukr; každý si může toto jednoduché pravidlo na sobě vyzkoušet.

Existuje již velká řada studií, které dávají do souvislosti mnohé civilizační choroby s nadbytkem sacharidů a nedostatkem tuků v naší stravě. A to zejména nemoci neurologické, jako Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, dále deprese, úzkosti, nespavost, metabolický syndrom a další. To je ovšem bomba! Všechno je jinak, než jak nám bylo vtloukáno do hlavy. Sacharidy (a to i ty složené) nemají být hlavní součástí našeho jídelníčku, pokud se chceme ve zdraví dožít stáří.

Takže co tedy s tím. Zvyšme podíl syrové i vařené zeleniny, ovoce jezme spíš střídmě (fruktóza neboli ovocný cukr nemá mezi současnými výzkumníky vůbec dobrou pověst), dopřejme si luštěniny (pokud je snášíme), nebojme se masa a vajec a přidejme do stravy kvalitní tuky (máslo, sádlo, malé množství kokosového tuku, panenský olivový olej). Ale hlavně: hodně zredukujme sladkosti všeho druhu, chléb, pečivo, těstoviny, uberme brambor. Zvlášť s pšeničnými výrobky to nepřehánějme, pšenice sedí momentálně na lavici obžalovaných. Ale o tom třeba někdy příště.